Návrat na hlavní stránku
Mnou psané povídky
Co je k mání:
 Rýč
 Láskyplný příběh na kozí farmě
 Život je hořký
 Harmondale #01
 K jaderným konfliktům se kočky chovají přezíravě
 uch!!32 je stejně jako já
 Den brahmínů
 Doom hrůzy
 Epos o Šimkovi
 Říšská orlice 5/1.
 Říšská orlice 3
 Bio Beowulf

pisatel

Představuji vám své povídky - to, co považuji za svou více méně recentní tvorbu, ačkoliv z podstaty psaní (napřed nápad, pak text, nakonec dva roky gramatického a stylistického šperkování) vyplývá, že co hodím na web, to už je neaktuální a nesouznějící s mým literárním nitrem. Nejsou zde uvedeny povídky na Brahmíně, Encyklopedii Duny a jinde.


Vesmír Kosmického sboru Terranské konfederace

Tohle je trochu zvláštní případ. Tenhle svět totiž vznikl na zakázku, dalo by se říct. Toudi mě požádal, abych pro něj napsal lyricko-epický příběh o zeleném a žlutém hvězdoletu plným zvratů a končící happy endem. Začal jsem to psát, vyměnil hvězdolety za kosmoplány a pojal to celé jako military space operu psanou ve weberovském duchu. Pamatujete kapitána Harringtonovou? X střel odpáleno na vzdálenost Y miliónů kilometrů se základní rychlostí Z a zrychlením Ž se řítí proti uskupení lodí s A výmetnicemi protistřel, základní rychlostí B a zrychlením C... no, tak o něco takového jsem se snažil. Žádná prča. Dopplerův efekt. Gravitační defromace. Uch. Žádný div, že jsem to furt ještě nedopsal, a to jsem na to začal dělat kdy, v roce 2011? Ten příběh možná zůstane nedopsán, protože jde o poslední příběh univerza, které se mezitím dost rozrostlo - a některé jiné příběhy naznačují nekonzistenci sousledných linií. Na druhou stranu, jsou to jen povídky, takže žádná bída.
  Takže si vezměme historii, v níž nedošlo k pádu Železné opony. Gorby rozdal statisíce silonek a perestrojka to ustála. Západ a Východ spolu začaly komunikovat a bojovat hlavně v oblasti dobývání vesmíru. Raketoplány Buran, první Rus na Měsíci, nový Skylab... V rovině kulturní Západ přestal vidět ve Východě nebezpečí a směle vykročil vstříct postmodernismu, relativismu, otevřenosti uměleckých koncepcí, sociálnímu státu, politické korektnosti a svým každodenním zuřivým batrachomyomachiím. Na Východě ovšem revoluční hnutí drželo své pokrokáře na uzdě a společenské paradigma bylo i nadále určováno stranou a vládou. Nu, a do toho přišel První kontakt - a první mezihvězdná válka. Útočící rasa byla technicky vysoce vyspělá, ale když spadla do toho kotle plného perfektně vycvičených, avšak nevyužitých bojovníků Studené války, rychle zjistila, že tentokrát tahá za kratší konec, a jakmile borci ze SPETZNAZ - nebo to byla SAS? - ukořistili hvězdolet s funkčním (a zkopírovatelným) hypermotorem, byl celý konflikt již jen otázkou rychlosti, s níž Sovětský svaz zvládl vyrábět termonukleární pumy RDS-220 ("Car bomba"). A při síle sto megatun jich ke zničení planety není třeba mnoho.
  Takže to byla taková krátká vítězná válka, po které zbyl pocit planetárního ohrožení a flotila Saljutů s 15 MW laserovými kanóny a záchrannými kapslemi Apollo na orbitě jako Damoklův meč. Bylo zřejmé, že jeden špatný krok uvede Zemi do zkázy, a ten chybný krok na sebe nenechal dlouho čekat. Je jedno, kdo, která strana a kteří mocichtiví jedinci se pokusili zneužít flotilu primitivních, ale proti povrchu děsivě účinných plavidel, podstatné je, že se stalo, co nikdo nečekal: Orbitální admirálové se vzbouřili. Všichni. Pár výjimek dostalo laserem přes senzory, nebo kinetickou střelou z 20 mm leteckého kanónu do solárních článků, a bylo jasno. Ultimátum vysílané v angličtině i ruštině bylo strohé: Buďto planeta přestaně dělat voloviny, nebo se nebesa budou velmi hněvat.
  Poprvé v historii Země byla Organizace spojených národů k něčemu dobrá. Byl založen Kosmický sbor při OSN, nezávislá, apolitická organizace starající se o lidské zájmy ve vesmíru, v první řadě obranu. V průběhu let se KS rozrostl na různá oddělení, jmenuji hlavně Dálkovou flotilu a Sbor obrany soustavy (podobnost s československou SOSkou není náhodná). Podstatné je, že v rámci SOS KS fungují národní kontingenty. Vojenské pakty Severoatlantické a Varšavské smlouvy ztratily smysl a změnily se v programy výměny kulturních pracovníků a studentů, ale pořád existovaly americké mateřské lodi nesoucí sovětské křižníky, britské astromariňáky nebo komunikační specialisty ze Spojených států afrických. Ve všem to mezinárodním mumraji se rozhodně neztratila ani naše země a její ČSLA.
  Stávající povídky zabírají dost velké časové rozpětí. Na počátku lidstvo sice kopírovalo hypergenerátory, ale gravitační technologii nerozumělo. Později získalo umělou tíži a také ruční gravitační vrhače střel - pulzery. Národy se časem rozpadly, Východ a Západ po nějaké době přestaly dávat smysl, vznikla jakási Hanza, byly jakési další boje... staletí utíkala, Kosmický sbor přečkal vše. Možná zde byl až do konce. Důležité je, že existují dvě roviny - povídky ze začátku, kde si utahuji ze Západu i Východu doufám že stejnou měrou, a povídky spíše od konce, kde už o Zemi ani nejde a Terranská konfederace je roztažena mezi hvězdami jako obrovská síť původně euroatlantické civilizace.

Láskyplný příběh na kozí farmě (PDF, 195 kB)
S tím přišel Firejs. Vyhlásil tu svou zombie povídkovou soutěž a při tom řekl jasně: Může to být cokoliv, klidně masakr na vesmírné stanici, láskyplný příběh na kozí farmě nebo jablečný sad, v němž se otevřely brány samotného pekla (jablečný sad si nepředstavím, tak jsem napsal jabloňový). No, a to mi znělo dost perverzně, a tak jsem to napsal. Aby bylo jasno: nesnáším zombíky. Jediný zombie film, který jsem viděl, byl Choking hazard. Zombie jsou podle mě nelogický kulturní konstrukt, který slouží jako trativod usměrňující temné a zlé myšlenky lidstva. Je to vrcholný anti-humanismus. Zombie je dekonstrukce Člověka, je to hříšná persona odvrhující Boha. Není to zlo, je to absolutní opak všeho vznešeného, lidského. Proto jsem si napsal tady tuhle věc. Celé je to postavené na lásce a jejím opaku, sebe-lásce, a přihodil jsem k tomu nějaké kozy, aby to sedělo na ten název.
  Ve vzdálené budoucnosti, na okraji Mléčné dráhy, bývalý astromariňák Kosmického sboru Diego García skládá zkoušku z podstaty lidstva. Nevím, myslím, že jsem to nenapsal tak dobře, jak by si to zasloužilo, ale tu soutěž v roce 2012 jsem stejně vyhrál.



Projekt Hořké Československo: Imperialistický pivopunk

Život je hořký (PDF, 666 kB)
Vždy mne fascinovala První republika, se svou délkou přes celou Střední Evropu, pokrývající národnostní gradient od Němců po Rusíny a Ukrajince, s legionářskou mystikou a s pozicí zbrojařské velmoci. Zvláštní byla v té době pozice četnického sboru, jenž měl dokonce i vlastní letectvo. To mne fascinovalo. K tomu jsem samozřejmě vždy rád četl povídky Ivana Mlse, ve kterých má vlast vystupuje jako silná, i když většinou dost šílená země. Tak se to nějak sloučilo dokupy a vznikl z toho hořký projekt, založený na pivu. Později mi Toudi donesl výtisk Ikarie z roku 1997 - se zbrojí T-51b na obálce - a v ní byl článek o tzv. "pivopunku". Jeho autor očividně nevěděl nic o pivu ani punku, ale nestyděl se brát gáži za zmetek. Mě to nakrklo, a tak jsem dopsal první povídku a poslal ji do Ceny Karla Čapka, kde se 206 body získala 15. místo ze 46. "Hořký svět" popisuje Československo v podobě, kde nikdy nepřišla Druhá světová válka, nebo alespoň se nevyvedla tak, jako v naší historii. Je to vlastně alternativní, lehce military fantastika. Hodně věcí je jinak, většina okolních zemí je nepřátelská, elektronika je stále na vakuové lampy, ale to hlavní je skutečnost, že jen na velmi málo místech na světě je možno těžit pivo - a Československo v tomto oboru drží prim. Pivo je zde nerostná surovina, se kterou se nakládá trochu jako s ropou, až na to, samozřejmě, že se dá pít. A nejen pít, jak se snad časem dozvíme v dalších povídkách.
  První povídka z připravovaného triptychu se odehrává na Jižní Moravě, v místech, která jsem prošel během Geobotanického terénního cvičení. Je tam skutečně moc krásně. Do této krajiny je zasazen příběh sabotážního komanda, které vyslal jeden pivní baron do akce proti jinému, aby tak učinil další tah v nekonečné partii hry o moc nad největšími zásobami toho nejlepšího piva na Zemi. S touto povídkou mi významně pomohl Řepa, když napsal hrubý obrys akční fáze. Já ty krvavé akce moc nemusím... a taky jsem toho pak dost vystřihl.
  Chci ještě poznamenat, že pivopunková povídka není taková, kde se pivo mihne, ale taková, kde pivo prolíná celým dějem, povídka na něm stojí a jen kolem něj se točí, a proto z onoho článku v Ikarii jediným pivopunkovým příběhem jest Výlet pana Broučka, ačkoliv tam hádám spíše na následky pití režné, než tehdejšího piva o síle kojenecké vody.


Projekt Harmondale: Přízemně epická fantasy s elfy a vlkodlaky

bezejmenná povídka #01 (DOC, 114 kB)
knihovník Pod hlavičkou "projektu Harmondale" vytvářím už pár let směsku klasické fantasy a military sci-fi. Kořením do tohoto pejsko-kočičkovského dortu jsou rané události časové osy Templářů/CZ2140 a adorace české, potažmo československé lidové armády. Funkci jíšky, která celou věc zahustí a zpevní, zde plní moje nadšení pro krajinnou ekologii.
  V této první povídce se nám představí nesmiřitelně nepřátelské strany Vévodství a Faérie a také jejich výzbroj, kde na jedné straně jsou magická brnění a přihřáté meče, na straně druhé samopaly vzor padesát osm a stříbrná munice.



Povídky o fallouťácích (My zme bodří fallouťáci, nepřejte si nás znát!)

No jo, to jsem byl ještě mladý a plný ideálů o tom, kde všude a s kým vším se v životě stihnu spářit a na kolik způsobů, to se psávalo lehce. Teď už mě z okruhu VŠB povídek čekají jen povídky "Vrzání kloubů v temné uličce", "Jak Necro hledal žuby", "Za našich mladých let bejval... o čem jsme to... cože?", noveletta "Zapomnění v domově důchodců" a krátký epigram v próze "Náhrobní kámen".

Den brahmínů (PDF, 73 kB)
Když se probudíte v den, o kterém víte, že to je středa, ale vše kolem připomíná neděli... Chekotay a Justin jako jediní vidoucí lidé v plném Brně oslepených! Katastrofa! Hrůza! Děs! Nutnost zachovat národ a rasu! Necromancker! Situace, která odhalí lidské charaktery až na dřeň... ovšem řeč je o brahmíňanech... :o)

Doom hrůzy (SXW, 162 kB, PDF, 171 kB)
Představte si starou brněnskou čtvrť plnou úzkých uliček a tajemných dvorků. Oprýskaná omýtka prastarých domů, sklepy ukrývající mučírny zvrhlých sadistů, umrlé stromy. Na konci jedné ulice, skoro u lesa, stojí potemnělý barák. Představte si skřípající schodiště, falešné zdi a tajné chodby, představte si démony a posly zla v nejrůznějších podobách - a pak si do této představy dosaďte bandu Fallouterů v ráži. Toto je povídka, kde ektoplasma a olovo lítá vzduchem v míře větší než velké! Nekro zde přijde o panictví a mnoho ďasů k úrazu. K podbarvení příběhu doporučuji poslouchat Agresi 95.

Pod křídly Říšské orlice III: Jak jsme zajali Churchilla (DOC, 199 kB)
V určitých kruzích nejoblíbenější má série. Doufal jsem, že ji zavějí nánosy času, ale pořád se ozývají lidé, kteří by si to chtěli přečíst, tak jsem prohrabal archív a něco našel. Řeknu to asi takto: Pokud nevíte, o čem to je, tak nemá smysl to číst. Opravdu ne. Pokud nevíte, proč má Reinar hodnost Asistentaarzt, proč je Fetařina u Waffen SS a Bodkin u Fallshirmjägerů, kde se vzal stumrpissgewehr a kdo je skutečným vládcem Třetí říše, pak pro vás tento textový útvar bude jen snůžkou nesmyslů. Pokud to víte, pořád to bude snůška nesmyslů, ale aspoň bude zábavná.
  V tomto případě jde o to, že admirál Canaris, šéf abwehru, překecal Dolfiho k rozhodujícímu gambitu války: Únosu britského ministerského předsedy. Habík zde vystupuje jako křivák, za což se mu trochu omlouvám. Bývalý cechmistr Cechu otrokářů není takový záporák. Lerek zde vystupuje málem jako křovák, ale za to se autorovi Železné vůle omlouvat nemíním.

Pod křídly Říšské orlice V, 1. díl (PDF, 403 kB)
Na této povídce je zajímavé snad jenom to, že zatímco jsem v ní po dopsání lovil gramatické chyby, tak to banda ztřeštěných Finů natočila a uvedla do kin coby Iron Sky (jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl). Ne, to fabuluji. Myslím, že oni o mě nevěděli, a vím, že já o nich také ne, takže jsme spíš současně vyrazili z jednoho podhoubí. A zatímco v Iron Sky germáni v létajících talířích z Luny bombardují Ameriku, v tomto příběhu se vracejí v čase, aby doručili Friedrichu I. Rudovousému plovací vestu. Jinak je to pořád, zas a znova o infantilní černém humoru a vztazích v rámci Madbrahmíny.
  Mimochodem, jak se tak koukám na poznámkový aparát k Orlici 5 a 6, tak docela zírám, kam až dospěla recesistická vlna, vyvolaná v roce 2005 básnickou sbírkou Nový svět darmošlapů a pankáčů (NSDaP 1 a o rok později vydaná NSDaP 2).

Epos o Šimkovi (PDF, 375 kB)
Tak tohle, liebe Kinder, je pokus o sepsání jedné ze základních brahmíních pověstí. Jak už to bývá, psaný útvar je něco zcela jiného, než vyprávěný, zvláště když jde o pověst vyprávěnou a vykládanou mnohými lidmi různě. Z důvodu homogenity jsem například musel zcela vynechat roli Sarumanovy kočky, která zkázu světa způsobí - není totiž jisté, zdali vstoupí do lokálu předtím, nebo až poté, co se utrhne venitáltor a dekapituje náhodného kolemsedícího. Není vlastně jisté, zdali Sarumanova kočka vůbec do lokálu vstoupí. Proto jsem vynechal jak Sarumanovu kočku, tak ventilátor, jakož i Mariňačku a Harpyji. Také je zjevné, že brahmíní banda bude v jiném složení, neboť si myslím, že Murphyho už nikdy neuvidíme, DJ Popelník se do Ostravy nevrátí a JerRy, co jsem o něm naposledy slyšel, jel dost těžce v koksu, prakticky bez naděje na záchranu.
  Tak jako tak je jisté, že Apokalypsa a Šimek spolu souvisí a že Svinov je jen foneticky přepis (notně zkomolený) starého hebrejského slova Harmageddon.


Literární pokusy

<Rýč (PDF, 45 kB)
Harrypotterovská fikce (nemůžu říct fan fikce, protože nejsem fanda) s rýčem. Spousta krve a tak dále. Původní název zněl "Harry Potter a Loiseleuria procumbens".

K jaderným konfliktům se kočky chovají přezíravě (DOC, 47,5 kB)
Tohle je taková zvláštní věc, která se mi vylíhla v hlavě během vyvalování se v pelechu, načež jsem ji musel napsat a během čtyř hodin taky napsal. Nějaké divné volné asociace. Některé z nich mohu vystopovat - zdá se, že kocourek jménem Modroočko skutečně existuje, takže je dost možné, že jsem to jméno někde viděl nebo slyšel a při tvorbě jména hlavního hrdiny se mi tam nacpalo a znělo mi líp, než Ocásek a Čupřinka, kteréžto výrazy jsem také zvažoval. výskyt těžké armádní pistole je podmíněn četbou brakové literatury na trati Český Těšín - Spišská Nová ves v mém útlém mládí, to je jasné. Skořepy velkoměsta, to bude asi narážka na nějaké PA obrázky, které jsem snad v době psaní viděl, já jinak postapo s mrtvolami měst nespojuji, nevidím v tom nic lákavého. Samotná idea velké zmutované kočky je samozřejmá, jedná se zjevně o kočkolišku mývalovitou, klasický atribut mnoha templářských scénářů.
  Kočkoliška vlastně vznikla dobrou náhodou, to jméno vymyslel Reinar, když se mi snaži objasnit svůj náhled na roztání ledovců nebo tak něco, a řekl přitom: "Podívej se třeba na kočkolišky, dřív je lidi taky lovili a dneska, kolik jich potkáš?" Nebo něco v tom smyslu. Já zrovna psal Výslech obchodníka Inkvizitorem BoS, a tam je zmínka o obřím zmutovaném mývalovi, který šlápne na minu a jen to zachrání obchodníkovi život. Zase jednou jedna asociace, a puf! Vznikla kočkoliška mývalovitá. Pak se ještě někde objevil popis jejího umírání, zvláště pak srdceryvného jódlování, které přitom vydává, Řepa se toho chytil, nu a na operaci Lomená skála se co chvíli ozývalo ono kruté "jódlejídi!" No prostě je to veselé stvoření. Věnuju tedy tuto povídku všem kočkoliškám mývalovitým, co se jich jen Pustinou toulá.

uch!!32 je stejně jako já (SXW, 10,5 kB)
Znalci Fetařinových stavových zkratek (což je v podstatě jen Ještěr, protože tomu jedinému nehrozí, že by mu byly tyto znalosti vykouřeny z hlavy) chápou, proč je tato povídka pojmenována takto. Ostatní na to přijdou velice rychle. Jednopřestřelková drobnost bez postav a děje jen ukazuje svět. Přál bych si psát světy. Je to dobrá zábava a zaměstná mozek na pár let. Takový Miroslav Žamboch, ten umí tvořit parádní světy! Škoda, že mu nejdou příběhy... Česká sci-fi scéna by dala dohromady jednoho dobrého autora a naštěstí se to začíná dít, pisatelé pojí své síly... No ale to jsem odbočil. Tohle je prostě nástin toho, jak by vypadal steampunkový příběh z mé ruky.

Bio Beowulf (PDF, 163 kB)
Jeden z mých textů o posádce Ústavu botaniky a zoologie. Ačkoliv třeba Ajdam hodnotí výše text Per Fabaceae ad astra, protože tam více vystupují karikaturní prvky jednotlivých osobností, já si ze stejného důvodu cením Beowulfa. Příběh je totiž kompaktnější a po technické stránce nesrovnatelně lépe zpracovaný.
  Král botaniků Milan postavil největší a nejhonosnější botanickou badatelnu na celém světě, zdá se však, že při tom překročil boží zákony. Hrdinská družina Adama Beowulfa snad odhalí záhadu a nalezne cestu v tmách na konci světů.
  Kromě infantilního humoru povídce škodí také mé přesvědčení, že každý Evropan přece přirozeně umí číst futhark a orientuje se v nordických pověstech. Na druhou stranu, psal jsem to pro akademickou obec, a tak nějak pořád doufám, že vysokoškolák je vzdělaný člověk. (Byť pořád potkávám lidi - produkty vysokého školství - kteří mají ke vzdělanosti, ve smyslu dialogu s historií, opravdu hodně daleko.)



Co šlo do soutěží:
Zombie povídka
 Láskyplný příběh... (1.)
 Jabloňový sad...
 Masakr na vesmírné stanici (1.)
 Jménem republiky (2.)

Cena Karla Čapka
 Penzion pro osamělé plechy
 Poslední úkol lidstva
 Bezejmenná #03 (24.)
 Život je hořký (15.)
 Sere pes (14.)
 Rýč (28.)

Vidoucí
 Příběh, který se stal
 Bezejmenná #01
 K jaderným konfliktům...
 Rýč

Velký průser
 CZ2140: Ze života
 Poslední úkol lidstva

Fantastická povídka
 CZ2140: Ze života

Vault šílené brahmíny
 Závěť osamělého lovce (1.)

Návrat na hlavní stránku